Ve všem, co se v našich životech děje, se do určité míry odkrývá naše karma. V tom, jak svou karmu zpracováváme jsou velké odlišnosti.
Vezměte si případ tří lidí, z nichž každý musí v důsledku minulé karmy zakusit stav hladu nebo hladovění. První si rozvine nemoc, která mu brání v jídle. Tak zpracovává svojí karmu. Druhým člověkem je žena, která si vždy uvědomovala, jak je důležité pomáhat druhým. Charitativní činnost, kterou s štědrým a laskavým postojem prováděla, snížila intenzitu její karmy. Při své cestě na obchodní jednání se setká se zpožděním. Let je zrušen nebo uvízne v dopravní zácpě. Musí několik hodin čekat na své další jídlo. Je hladová, to je ale malé nepohodlí ve srovnání s životem ohrožující situací. Třetí člověk kráčí po duchovní cestě. Napadne ho, že součástí jeho praxe by mohl být půst. Touto inspirací, jež má původ v jeho karmě, si vyčistí a zruší své minulé skutky. Vědomě se rozhodne zdržet se jídla. Půst vyčistí jeho tělo a mysl a zároveň ho o několik kroků přiblíží k seberealizaci.
To jsou příklady tří způsobů, jakými můžeme zažít plody své karmy. Muž, který vážně onemocní, představuje tamasickou cestu. Ve své situaci nemá žádné uvědomění ani možnost volby. Žena, která je štědrá, nemá stále kontrolu nad svojí situací, i když u ní můžeme pozorovat jistý stupeň uvědomění. To je rádžasická cesta. Naproti tomu na satvické cestě duchovní praxe je zpracování plodů karmy pozitivní zkušeností. Člověk získává hlubší porozumění a zároveň vytváří pozitivní karmu.
Není pochyb, že nejlepší způsob, jak zpracovat svojí karmu, je prostřednictvím duchovní praxe. Mocným aspektem takové praxe jsou dobročinné skutky, zejména činnost, která pomáhá druhým jak na materiální tak i duchovní úrovni.