Myslete na to, jak komunikuje dítě s rodiči. Od narození až do smrti probíhá neustále tato komunikace. V závislosti na tom, čemu říkáme zákon příčiny a následku, neboli karma, může být dítě velmi přátelské, milující a podporující, nebo, zcela naopak, může být přesným protikladem toho, čím by si ho rodiče přáli mít. Ale skuteční rodiče jsou vždy ve své podstatě plni čisté lásky a tolerance a připraveni k obětem, bez ohledu na to, jak se dítě chová.

Matčina láska začíná devíti měsíci, po které dítě roste v její děloze. Poté, co se dítě narodí, pokračuje v jeho živení a obstarávání s velkou láskou a péčí. S nikdy nekončící láskou dává vše potřebné k životu s úsměvem a láskyplnou tváří. A vedle toho stále vyměňuje a pere pleny.

První roky jsou velmi náročné, s mnoha probdělými nocemi a tak dále. Láska a oběti naplňují první roky života dítěte. Dítě je zcela bezbranné, zcela odevzdané a zcela závislé. Vše je v rukou rodičů. Tato doba je velkým učitelem.

Jak dítě roste, jeho chování závisí na jeho dřívějších samskárách, neboli otiscích vzniklých v mysli v minulých životech. Pokud má dítě dobrou povahu, je starostlivé a milující, rodiče jsou spokojeni, pokud je tomu však naopak, mají rodiče starost. Každopádně však dítě milují a podporují. Ochraňují ho a starají se o to, aby nedošlo k úhoně.

V mnoha směrech je mysl jako dítě a my s ní musíme zacházet, jakoby byla naším vlastním dítětem. Mysl je také boží dítě. Pokud při zacházení s ní uplatníme stejné principy, budeme schopni ji zastavit a kontrolovat a osvobodit se od ní. Čím lépe je mysl cvičena v odevzdání se bohu, tím snadněji se zklidní a uvolní. Pokud mysl vykonává akce, které jsou pozitivní, není třeba se znepokojovat. Chceme pokračovat a dokonce posílit tuto tendenci co jen to lze. Když ale mysl vytváří motivaci k něčemu negativnímu nebo škodlivému, pak, stejně jako by rodiče před takovou činností zastavili své dítě, i my musíme být pevní a zastavit mysl, aby nepokračovala dále směrem k negativnímu činu. Jako dobrý rodič musíme zastavit tento proces a nedovolit, aby přešel od myšlenky k činu. Rodič je náš vnitřní hlas, hlas duše. Vždy nám říká, co máme dělat, ale my máme tendenci mu nevěnovat pozornost. Mysl je velmi lstivá a přesvědčuje nás, že je sama tím absolutním hlasem.

…když mysl vytváří motivaci k něčemu negativnímu nebo škodlivému, pak, stejně jako by rodiče zastavili dítě před takovou činností, i my musíme být pevní a zastavit mysl, aby nepokračovala dále směrem k negativnímu činu.

Skrze čistotu vlastní mysli a praxi se musíme naučit rozpoznávat, že vnitřní hlas je hlasem duše. Bude nás ihned varovat. Červené světlo zabliká a my musíme dávat pozor. Musíme být obezřetní a okamžitě se zastavit.

Pokud je čin pozitivní a v souladu s tím, co říkají posvátná písma, není se čeho obávat. I kdyby byl celý svět proti vám, nebudete ve vás strachu. Mysl bude okamžitě a sama od sebe povznesená, uvolněná a klidná.

Když malé dítě křičí a dožaduje se hračky, rodiče by mu snadno dali vše, čeho si žádá. Když si ale to samé dítě přeje hrát s ostrým nožem, rodiče mu ho nikdy nedají, byť by plakalo sebevíc. Dítě je nevinné a neví o nebezpečí, rodiče jsou si ho ale velmi dobře vědomi.

Pokud se týká mysli, vy jste pány; jste rodiči. Mysl je dítě, které se domnívá, že se svět řídí jeho přáními, ale je samozřejmě nevinné a mnohé si neuvědomuje. Máte povinnost, závazek a odpovědnost správně ji vést. A tak, silně ale s láskou držte mysl pevně, přísně a s velkým odhodláním vždy, když se vydá směrem k negativní myšlence nebo činu.

V jogínském pojetí je mysl jen jedním aspektem v procesu myšlení. Za myšlení, které vede k činu, jsou zodpovědné čitta, buddhi a ahamkár.

• Čitta je polem nebo úrovní, ve které jsou uložena semena minulých činů. Podle toho, čemu se vystavujeme, jsou tato semena stimulována a udržují mysl aktivní.

• Buddhi je úroveň intelektu, který nám umožňuje jasně rozlišovat mezi černým a bílým ve věcech – co je absolutně pozitivní a co absolutně negativní. Ten, kdo dokáže takto rozlišovat je moudrý člověk, a ne ten, kdo má mnoho, mnoho titulů.

• Ahamkár je ego, velmi mocný nástroj myšlení a činů. Je tím hlavním faktorem, který je ve spiritualitě rozpouštěn. „velké já“ musí být rozpuštěno, protože je zde pouze jedno „velké Já“ a to je bůh.

Tak nepřetržitě jak je to jen možné žijte ve vědomí, že ‚já jsem duše a nejsem ani myslí a ni tělem‘. Skrze duchovní praxi můžeme přivést mysl zpět do místa pokoje – k duši – a potom i do absolutního místa pokoje – k bohu.

Je mnoho technik a cest, které nás učí zklidnit mysl, dosáhnout seberealizace a nakonec i realizace boha. Je to obrovský proces, který může trvat léta, nebo i více životů. Tento proces však může být zjednodušen a potřebný čas výrazně zkrácen, pokud je v člověku aktivována vnitřní energie kundaliní do stavu svého plného fungování. Prvním cílem kundaliní maha-jógy je přímo probudit energii kundaliní procesem šaktipáty, což je přenos energie z učitele na žáka. Je to díky lásce a milosti Realizovaného Mistra, který je po letech praxe ochoten sdílet svou energii s ostatními, a tak probouzet energii kundaliní. Realizovaný jógin, který má kontrolu nad pránou, neboli životní silou, může vtáhnout univerzální pránu a transformovat ji v individuální a probudit energii, kterou již má každý v sobě. Tyto dvě energie – universální a individuální – se spojí a toto spojení okamžitě probudí energii na dolním konci páteře – kundaliní. Poté je již vše spontánním procesem, který vede duši zpět k bohu.

Jsou tři faktory, rozhodující pro dosažení tohoto konečného cíle:

• První je višaj-tjag – mysl osvobozená od světského ulpívání. Pokud je mysl stále vtahována ven do světa, je obtížné se soustředit na boha. Musíme tedy mysl udržovat v klidu a stabilní, jaká je, když je stažena od svých přirozených rozptýlení.

• Druhý je tattva daršan, což znamená dosažení a uvědomění absolutního principu – Co je bůh? Co je duše? Kdo jsem já?

• Třetí je sahádž, stav, ve kterém jsme velmi spontánně v absolutním uvědomění, že Ty a já jsme jedno, „Já a můj Otec jedno jsme“.

Bez probuzení kundaliní, bez milosti realizovaného mistra jsou tyto tři úrovně úspěchu téměř nedosažitelné. Milost učitele je základem. Probuzení kundaliní pomůže člověku dosáhnout duchovního cíle života, ale i v průběhu jeho dosahování přináší energie mnoho užitků v běžném životě. Pevné zdraví, jasné porozumění, hlubší soustředění a tvořivost jsou některé z nich. Nejdůležitější je, že Kundaliní maha-jóga může přinést vnitřní mír, to nejcennější co potřebujeme, dokud jsme v těle.

Každá duchovní cesta je platná a významná, pokud přináší přímou vnitřní zkušenost. Pokud tato zkušenost chybí, vše vnější je marné. Dhjánjógi učil a zdůrazňoval, že zkušenost musí přijít. Pokud nepřichází, něco vám uniká.

Ve skutečnosti toho není mnoho, co by mohlo být sděleno, pouze praktikováno a zažito a proto Dhjánjógi mluvil velmi, velmi málo. Vše, co zdůrazňoval, bylo: Přijď, sedni si, medituj a prožívej.

Ráda bych zakončila tento večer s láskou, motlitbami a požehnáním, aby se božské projevilo ve vašich životech a srdcích a pomohlo vám dosáhnout konečného cíle, abyste si užívali vnitřního míru, lásky a milosti a dosáhli konečného plodu života.

Z veřejného meditačního programu v Concordu, Kalifornii, v pátek 7. Listopadu 2003

přeložil Tomáš Zuda